Vesmírný park Praha
Vítejte ve vesmírném světelném parku Praha. Pojďte se s námi projít stezkou mezi tisíci světly odhalující zajímavé informace o vesmíru, který nás obklopuje ...
1. Sluneční brána
Vstupujete do Žlutých lázní. Světelná instalace zobrazuje povrch Slunce, naší hvězdy života. Díky správné vzdálenosti i teplotě může existovat život na planetě Zemi. Sluneční paprsky, které dopadají na povrch zeměkoule zajišťují světlo i teplo. O zbytek se už naše planeta musí postarat sama. Přitom je tento ekosystém tak moc křehký.
Vesmír je vše okolo nás. I my jsme jeho součástí. Vstupte s námi do jeho tajů branami Žlutých lázní. Prostřednictvím světelných instalací DECOLED se ocitnete i v těch nejtajemnějších místech kosmického prostoru.
2. Pokladna
3. Planetární stezka
Slunce, Země ve dne, Země v noci, Měsíc a další vybrané planety Sluneční soustavy: Merkur, Venuše, Mars a Jupiter.
Nad stezkou prší z nebe meteorický roj. Lidově se říká: "Padá hvězda, něco si přej". Ve skutečnosti jde o malé kamínky, které hoří při průletu naší atmosférou, a proto svítí. Když náhodou neshoří celé a dopadnou na zem, můžeme najít meteorit. Např. v létě v srpnu sledujeme na nebi meteorický roj Perseidy, v prosinci zase Geminidy. Jde o takový přírodní ohňostroj.
4. Hvězdný tunel
Na nočním nebi můžete vidět stovky hvězd. Když však vyrazíte za město do míst bez světelného znečištění, uvidíte jich tisíce. To bude teprve podívaná...
5. Strom splněných přání
K Vánocům neodmyslitelně patří strom. Když se zablýskne některá z vánočních ozdob, něco si přejte. Třeba se vám to splní.
Vánoční strom představuje hvězdné nebe, jak ho známe z jasných nocí. Když pozorujeme hvězdy na nebi, zdá se nám, že nesvítí stálým světlem, ale poblikávají, „mihotají se.“ Způsobuje to promíchávání teplého a studeného vzduchu v naší atmosféře.
Víte, že vánoční strom je i ve vesmíru? Jde o tzv. otevřenou hvězdokupu Vánoční stromeček ze souhvězdí Jednorožce. Od nás je vzdálená 2180 světelných let. Objevil ji britský astronom William Herschel 18. ledna roku 1784.
6. Zvonek
Domeček pro skřítka Zvonka na cestě vesmírem
7. Hvězdná brána
Díky rozptylu světla v atmosféře Země přes den nevidíme hvězdy. Užít si jich můžeme v noci plnými doušky podobně jako této světelné instalace.
8. Mléčná dráha
Noční oblohu zdobí Mléčná dráha. Nejde ovšem o vylité mléko na obloze, ale o miliony hvězd z ramen naší Galaxie
9. Létající talíř
Dopravní prostředek skřítka Zvonka na putování vesmírem
Hvězda
Do nitra hvězdy se nikdy nepodíváme, touto hvězdou můžete projít a vyfotit se.
10. Merkur
Planeta Slunci, naší hvězdě života, nejbližší. Jeho povrch nám díky kráterům v mnohém připomíná Měsíc.
11. Kometa
Sněhová koule z ledu, prachu, plynu a kamení. Když přiletí blíže ke Slunci, vznikne okolo jádra mlha a postupně i chvost. Proto jí občas říkáme i vlasatice. Komety můžeme vidět i nad betlémy, přitom se jim říká vánoční hvězda. Ta prý zářila na obloze, když se prý narodil Ježíšek. Ohon komety domaloval italský malíř Giotto di Bondone na počátku 14. století, když předtím na obloze sám viděl Halleyovu kometu. Uvidíme letos vánoční hvězdu i na noční obloze? Kdo ví…
12. Venuše
Nejteplejší planeta. Kvůli jejím hustým mrakům to na povrchu vypadá jako ve skleníku. Je tam ohromné teplo, dokonce tak velké, že by se okamžitě začala vařit voda. Vlastně ještě větší. Teplota na povrchu totiž dosahuje až 500 st. C. Na obloze ji můžeme spatřit nad obzorem po ránu jako Jitřenku nebo večer po západu Slunce jako Večernici. Pořád přitom jde o planetu Venuši.
13. Hvězdárna
Dům plný vesmíru. To je hvězdárna nebo planetárium. Zatímco na hvězdárně se na noční oblohu můžete dívat živě dalekohledem, planetárium nabídne promítnutou hvězdnou oblohu v době, kdy jsou na tom opravdovém nebi mraky a hvězdy nejsou vidět.
Hvězdárnu můžete navštívit například v Praze na Petříně anebo v Ďáblicích a také v Žebráku u Berouna. Planetárium v pražské Stromovce je nyní v rekonstrukci. V roce 2025 bude nejmodernějším v Evropě a druhé na světě s nejdokonalejší černou LED kopulí.
14. Astronaut
Staňte se astronautem. Ve vesmíru je zima. A také tam není kyslík. Abychom mohli dýchat, budeme k tomu potřebovat skafandr. Oblékněte si ho a ukažte ostatním, jak vám sluší.
15. Země a Měsíc
Naše modrá planeta, planeta, na které je ve Sluneční soustavě jako zatím na jediném tělese prokázán život.
Měsíc - náš nejbližší soused. Když je na obloze ve tvaru písmene D, dorůstá, tady ve Žlutých lázních ho vidíte celý, je v úplňku. Pak začne jeho osvětlená část z pohledu ze Země ubývat. Měsíc couvá, jeho tvar připomíná písmenko C. A pak není vidět, jeho povrch není osvětlován Sluncem, to se nachází v novu. A tak se to neustále dokola opakuje.
16. Raketa
Na cestu do vesmíru budete potřebovat kosmické plavidlo. Kdysi se pro lety do vesmíru používaly rakety. Později to byly raketoplány. Člověk se v současnosti pro lety do vesmíru opět vrátil k raketám. Vyfoťte se, jak byste vypadaly jako astronaut, co letí vzhůru ke hvězdám.
17. Měsíční kráter
Krátery na Měsíci jsou dvojího typu. Jedny jsou vyhaslé sopky, ty druhé pak vznikly po dopadu jiného tělesa z vesmíru. Takovým kráterům říkáme impaktní a poznáme je tak, že uprostřed najdeme vyvýšené místo.
18. Mars
Rudá planeta. Místo, kam bychom se do budoucna, např. kdyby se na nás řítil velký asteroid nebo kdyby se naše planeta ocitla v ohrožení, mohli přestěhovat. Už nyní na této planetě pracuje řada pozemských zařízení a robotů.
19. Zvonek
Domeček pro skřítka Zvonka na cestě vesmírem
20. Měsíční kráter
Nejznámějšími krátery na Měsíci jsou Tycho a Koperník. Jsou pojmenovány po slavných hvězdářích.
21. Jupiter
Největší planeta Sluneční soustavy. Její povrch není pevný, skládá se z velmi podchlazených plynů. Velká rudá skvrna v atmosféře je jakýmsi velkým vírem, který na povrchu setrvává několik set roků. V dalekohledu pak můžeme vidět i čtyři největší tzv. Galileovské měsíce. Mimochodem, pokud je právě jasno, září i nad našimi hlavami.
22. Saturn
I ze Země je vidět nádherný prstenec této planety. Skládá se z ledu a drobných kamínků. I tato planeta je složena z podchlazených tekutých plynů. Je tak málo hustá, že by na vodě dokonce plavala. Všechny obří planety, tedy i Jupiter, Uran a Neptun mají prstence, ze Země však nejsou pozorovatelné.
23. Uran
Lehce nazelenalá planeta. Její povrch, stejně jako u planet Jupiter, Saturn a Neptun je tekutý, je složen z velmi podchlazených plynů. Její osa rotace je rovnoběžná s rovinou pohybu - jakoby se po své dráze kutálí.
24. Měsíční kráter
Nejznámějším česky pojmenovaným kráterem na Měsíci je Anděl. Jméno získal podle českého učitele a astronoma Karla Anděla, který namaloval světoznámou mapu Měsíce s názvem Mappa Selenographica.
25. Raketoplán
Ještě nedávno se do vesmíru létalo pomocí raketoplánu. Do vesmíru startoval ve vzpřímené poloze s dalšími pomocnými raketami s nádrží s okysličovadlem a palivem. Zpátky na zem se vracel jako letadlo a přistával na ranveji, přistávací ploše podobné, jakou známe z letišť pro klasická letadla. Do vesmíru vynesl například Hubblův kosmický dalekohled nebo materiál pro stavbu Mezinárodní kosmické stanice.
26. Neptun
Neptun, nejvzdálenější namodralá planeta Sluneční soustavy.
27. Polární záře
Když na Slunci vybuchne erupce, mrak nabitých částic může letět směrem k planetě Zemi. Když se tak stane, atmosféra naší planety začne světélkovat. Vznikne polární záře. Často ji můžeme pozorovat v severských zemích, občas ale i nad územím České republiky.
28. Hvězdné nebe
Na nočním nebi můžete vidět stovky hvězd. Když však vyrazíte za město do míst bez světelného znečištění, uvidíte jich tisíce. To bude teprve podívaná… Vesmír pak obsahuje miliardy hvězd, některé jsou větší než naše Slunce, některé teplejší, nekteré zářivější. U jiných hvězd postupně objevujeme i jejich planety. Ty pak nazýváme exoplanetami. Vybrané objekty se v průběhu času na exoplanety na několik minut dokonce i přebarví.
Zvonkova cesta
Venku se rozsypal v noci sníh a zahrádka před okny se proměnila v jednu velikánskou peřinu. Jen do ní skočit, pomyslel si Vítek, když mu maminka přinesla po probuzení teplý čaj, neboť byl ještě trochu nachlazený, jak se honili s klukama venku. To je nádhera, jako by nemohl odtrhnout oči a stále postával u okna a pozoroval kouzelné obrázky na okenním skle, které maloval mráz, ale pomalu se pod ranním sluncem proměňovaly v neznámou krajinu.
Je Štědrý den, vše už se chystá, pomyslil si netrpělivě a šel se podívat do spíže, jestli už jsou všechny krabice plné, maminka pečlivě plnila krabice cukrovím, aby se cukroví nepolámalo, a pak je večer tajně a potichu, aby to nikdo neviděl, skryla do spíže. Vítek počítal, kolikrát se musí ještě vyspat, kolikrát ještě půjde do školy, když vtom zazvonil zvonek a přerušil jeho přemítání. To byl kamarád Honzík, vysvětlovala maminka zahánějíc Vítka zpátky do postýlky. Musíš ještě chvíli počkat, než půjdeš ven, rozhodla nesmlouvavě, abys byl zdráv, až přijde Ježíšek.
Maminčina slova vzbudila ve Vítkovi takovou představivost, že se ani moc nebránil, a když, tak už jen trošku. Dřív před Štědrovečerní večeří musel chodit spát, aby měl dost síly na večerní procházku. Pamatoval si, jak se ten den vlekl a jak předstíral, že spí, když se na něj babička přišla podívat do pokojíčku. Bál se, že neuslyší cinknutí, a tak ze strachu, aby jej nepromeškal, raději nespal, ale když se otevřely dveře, přivřel oči, a ne tak docela, malinkou škvírkou pozoroval, jak se mu daří plnit slib, musí být přece hodný. Vtom zahlédl vánoční stromek a z ozdobené větvičky k němu seskočil malý kamarád, měl hedvábné vlásky a usmíval se na Vítka.
„Pojď si se mnou hrát, jsem sice maličký, ale prozradím ti tajemství“. Opravdu, malý kamarád ze stromu byl podobný zvonku, měl něžný hlas a modré oči. Vítkovi se líbil, tak mu podal ruku, jako by ho chtěl pozvat k sobě. „Víš, všichni lidé čekají na cinknutí, malí i velcí, jen ti dospělí to někdy skrývají…“Najednou si Vítek vzpomněl na babičku, jak mu vyprávěla o zvonech a jak každý rok na Vánoce chodí k Jezulátku u Lorety…Babičce se pak lesknou zvláštně oči. „Všichni jsme křehcí, na velikosti nezáleží“, pokračoval Zvonek, „záleží na cinknutí, může být malé či velké, ale podstatné je, jak dokáže proměňovat. Každý v nás má v sobě mnoho zvonků, někdy je zaslechneme, často o nich vůbec nevíme. Jindy přičarujeme, po čem toužíme“. Vítka zaujalo Zvonkovo vyprávění, vždyť on touží být zdráv a běhat s kamarády, ještě víc se zaposlouchal do Zvonkova příběhu.
„Také jsem byl malý a toužil co nejvíce zvonit, ale rodiče mi vštěpovali, že musím být trpělivý a že nemusím nejvíc zvonit, někdy stačí jen malé cinknutí, aby se stalo kouzelným. Musel jsem si osvědčit pravidla zvonění, není to nic těžkého, to zvládneš také. Zvonek, který zvoní, aby upozorňoval na návštěvy, ukončil hodinu ve škole, ohlašoval večeři, je podobný lidem, kteří nevědí, proč žijí. Ale zvonek, který zazvoní z radosti zvonit, nezvoní, cinká. Všimni sis, když se rozsvítí stromek, všichni se na sebe usmívají. Když na tebe zavolá kamarád a pomůže ti, jako bys v sobě zaslechl nenadálé cinknutí. Podívej“, ukázal Zvonek na knihu hvězdami,“ Není to pohádka, vypráví o domově, o mém domově“. To Vítka zaujalo. Domov, to je jako doma, maminka a tatínek a stromeček. Na chvíli zapomněl na to, že nemůže jít běhat ven. „To je ale větší domov“, pokračoval Zvonek. Vítek začal být zvědavý. To bude asi nějaké zvláštní místo, napadlo Vítka. „Ne“, jako by to Zvonek vytušil, „to není obyčejná zem, je větší, než si dovedeš představit. Vlastně si ji představit ani nemůžeš. Protože nemá hranice, je rozlehlá, ale každý, kdo zaslechne cinknutí, tak ji poznává. Někteří neslyší, protože jsou hluší, a tak ji vlastně nepoznají“ Vítek měl v sobě zmatek a zdálo se mu, že Zvonkovi nerozumí.
„Jde jen o to, abys pochopil některé zákonitosti.“
„Když se člověk narodí, tak se kolem něj seběhnou kmotřičky a předpovídají mu, co ho v životě čeká. A některé mu radí, co má a nemá dělat“. „A kdy uslyší cinknutí?“ zeptá se netrpělivě Vítek. „Musíš se vydat na cestu krajinou neznámou. Budeš potkávat druhé a některé sobě podobné…možná tě někdo požádá o pomoc. Odměnou pak zaslechneš cinknutí a ten vzkaz ti už prozradí, cestu dál.“
Vítek už bych chtěl slyšet kouzelné cinknutí, ale Zvonek mu vysvětlil, že musí dávat pozor, aby se neztratil. „Musíš být jasnozřivý a překonat nástrahy.“ Vítek už se nemohl dočkat, až uslyší cinknutí. Prohlížel se Zvonkem obrázky a skoro zapomněl, že chtěl jít běhat ven. Na obrázku vedle hvězd zahlédl kosmickou loď a představoval si, jak se asi vznáší k nebi. „Ano“, vytušil Zvonek, „i k jiným planetám můžeš cestovat“. A Zvonek vyprávěl Vítkovi, jak se musí naučit nejdříve číst a počítat a pak mu vyprávěl o hvězdách … Vítek naslouchal a učil se Zvonkem.
Najednou se před nimi objevila na obrázku veliká koule a Zvonek vyprávěl Vítkovi o Zemi a životě. Ukazoval mu, na kterém místě teď spolu stojí. Vítek už docela zapomněl na běhání venku a sledoval bedlivě Zvonka a jeho vyprávění. „Tak vidíš“, obrátil se Zvonek na Vítka. „Našel jsi cestu, a to je tvá zem“. Vtom náhle jako by uslyšel Vítek malinké cinknutí.“ Zvonku, kde jsi, nechoď ještě domů“ Marně se rozhlížel kolem sebe a v tom jako by z dálky zaslechl Zvonka, „Já tě neopustím, jenom mě už neuvidíš, ale uslyšíš, když budeš vnímavý.“ Maminka otevřela dveře a zvolala k Vítkovi, aby vstal, protože možná už přijde Ježíšek. Vítek se usmíval a chtěl ještě pozdravit malého kamaráda, když vtom uslyšel opravdové cinknutí. Rozhlížel po pokoji, ale Zvonka neviděl. Najednou pocítil takové zvláštní hřejivé teplo a hledaje svého kamaráda usmál se pohledem k vánočnímu stromku. Už přece ví, stačí jen malé cinknutí…
